Do Červeného stanu vás zve:
Terezie Dubinová, PhD.
Oficiální životopis
Vystudovala kulturologii a hebraistiku na FF UK Praha, absolvovala kurs moderní hebrejštiny na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Tři dlouhodobé pobyty v Izraeli. V roce 1997-98 vyučovala biblickou hebrejštinu na Husitské teologické fakultě UK v Praze. V letech 1991-1997 pracovala v občanském sdružení Centrum humanitární pomoci krajanům, které pomáhalo ukrajinským občanům českého původu v oblasti postižené černobylskou jadernou katastrofou. Po jejich přestěhování do Čech v letních měsících pracovala v české evangelické vesnici Bohemka u Oděsy jako učitelka českého jazyka a kultury. V roce 2002 spoluzakládala občanské sdružení Baševi, jehož je momentálně místopředsedkyní, pečující o synagogu a židovský hřbitov v Jičíně. Od téhož roku se věnuje přednáškové činnosti na Jičínsku a v Praze. V r.2007 obhájila disertaci na téma „Ženský prvek v interpretaci hebrejských biblických a pobiblických komentářů“, ve které studovala a srovnávala tradiční starověké a středověké rabínské komentáře a současné feministické komentáře biblických příběhů ženských hrdinek. Knižní podobu disertace vydává pod názvem „Ženy v Bibli, ženy dnes“ na podzim 2008 Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze. V roce 2007/2008 pracovala jako lektorka seminářů a přednášek. Přednáší také v programu ECES (East and Central European Studies) Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, kde společně s kolegy P.Sládkem a D.Bouškem přibližuje americkým studentům témata „Jewish Studies“. Od podzimu roku 2008 pracuje jako správkyně synagogy v Turnově. S rodinou žije v Jičíně.
Neoficiální životopis
Ročník 1971. Luna v Raku, Venuše v Býku, Slunce v Blížencích, v domě Štíra, v konjunkci se Saturnem (bez komentáře…). Miluje slunečné horké léto, toulání/bloudění Přírodou, svoji rodinu a přátele, svoji kočku, dobré jídlo, spánek. Nejvýraznější povahový rys: pomalost. Vyrostla v (post)patriarchální kultuře jako perspektivní intelektuálka. Teprve hluboká životní krize ji donutila ponořit se do temných hloubek potlačeného ženského Božství a znovuobjevit Jeho/svoji ženskou sílu a kvality. Zároveň se nezříká ani psychologicky tzv. mužského přístupu – vysoce cení zvídavost, poznávání, vnitřní pohyb, odvahu nabourávat zažité představy, iluze, sebeklamy. Jako dcera , vnučka a pravnučka cítí rodovou zátěž ženského hněvu, jako matka dvou dcer a manželka milovaného muže usiluje o jeho život neničící transformaci. S radostí se připojuje k sílícímu proudu nově se vynořující ženské spirituality pracující na proměně nespravedlivých a negativních archetypů – vzorů chování, myšlení a cítění. Zároveň silně cítí kořeny evropské spirituality, které nelze opomíjet a revolučně zavrhnout: pohanství, judaismus a křesťanství. Cílem její práce je naplňovat tato slova…
